V pondělí to byly 3 měsíce od spuštění našeho projektu Hanessacz. Během toho posledního se událo několik podstatných a celkem důležitých změn.
Jak jste si všimli, už nepoužívám v komentářích a příspěvcích na sítích slovíčko „my“, ale „já“. Nehledejte v tom složitosti. Vysvětlení je prosté. Klárka je v maturitním ročníku a proto se její pozornost stáčí zcela směrem ke studiu. A ve stavu, kdy jsou školy „uzavřené“, to není jednoduché. Vidíte to sami u svých dětí.
Jsem v tom tedy sama. Ale nezoufám si. Všechno jede dál stejně, jako to začalo. Mám podporu manžela a hlavně to co mi nechybí, jsou nápady. Těch lítá v mé hlavě stále spousta. S nápady vstávám a s nápady také usínám. To se nezměnilo.
Pravda, v současné vyhrocené bezpečnostní situaci je objednávek méně. A je to pochopitelné. Všichni si procházíme něčím, o čem nevíme, co přinese v dalších dnech. Zaobíráme se jinými věcmi, než dříve. Přehodnocujeme žebříček hodnot. To, co bylo dříve pro nás důležité, najednou ztrácí na významu. Věřme však, že se s tím brzy srovnáme. Nemyslím tím, že si nějak zvykneme, ale že to pomine a bude zase dobře. Pro všechny.
Já jsem však tady. Jsem tady pro vás. Pořád šiju a vymýšlím další věcičky. Čas od času mi napíšete, že se vám mé výrobky líbí. A to mi stačí. Dělá mi to radost. A nepřestávám se těšit na to, až tato „divná“ doba pomine a budeme se více potkávat jak na webu, tak při osobních předání vašich objednávek.
Zatím vás zdravím a přeji pevné nervy a zdraví
Hanka
 (1)_small.jpg)
